|
|
Replication of Merkel cell polyomavirus (MCPyV) in human cell lines
Bučková, Alžbeta ; Saláková, Martina (vedoucí práce) ; Huerfano Meneses, Sandra (oponent)
Polyomavírus Merkelových buniek (MCPyV) je jediný ľudský polyomavírus označovaný ako pravdepodobne karcinogénny pre ľudí a je kauzálnym faktorom zriedkavého kožného karcinómu Merkelových buniek v približne 80% prípadov. Okrem kože bol tento vírus detegovaný v rôznych tkanivách po celom tele. Napriek tomu ideálny modelový systém stále chýba. V tejto diplomovej práci sú študované tri izoláty MCPyV získané zo zdravej ľudskej kože. Tieto izoláty majú mutácie - jeden má mutáciu v LT-kódujúcom géne, jeden má preskupený nekódujúci kontrolný región (NCCR) a jeden je zhodný s referenčným MCPyV izolátom R17b. Replikačné kapacity týchto troch izolátov boli študované so zameraním na vplyv preskupeného NCCR a mutácií na replikáciu MCPyV genómu in vitro po transfekcii. Výsledky ukazujú, že preskupenie v NCCR a mutácie v proteín-kódujúcich génoch majú vplyv na replikáciu MCPyV v 293 bunkách. Predbežné dáta ukazujú, že preskupenie v NCCR negatívne ovplyvňuje replikáciu MCPyV ale niektoré mutácie v proteín kódujúcich génoch môžu mať pozitívny vplyv na množstvo replikovanej DNA. Žiadny z izolátov sa nereplikoval v 293T bunkách. Ďalšia časť tejto práce je zameraná na replikáciu MCPyV izolátov v normálnych ľudských dermálnych fibroblastoch (NHDF), ktoré boli identifikované ako preferenčne infikované bunky MCPyV v...
|
|
|
Příprava expresních vektorů a virových mutant pro studium minoritních strukturních proteinů polyomavirů
Cibulka, Jakub ; Forstová, Jitka (vedoucí práce) ; Šroller, Vojtěch (oponent)
Polyomaviry jsou malé neobalené DNA viry infikující ptáky a savce, včetně člověka. Jejich kapsida je tvořena hlavním kapsidovým proteinem VP1 a dvěma minoritními kapsidovými proteiny VP2 a VP3. Důležitou funkcí minoritních proteinů je pravděpodobně zprostředkování dopravy virového genomu do jádra buňky, aby mohlo dojít k úspěšné replikaci viru. Proteiny VP2 a VP3 myšího polyomaviru a viru SV40 mají schopnost vázat a perforovat buněčné membrány a má se za to, že právě tato jejich vlastnost pomáhá dopravit virový genom do jádra. V rámci této práce byly připraveny plasmidy pro produkci a vizualizaci minoritních kapsidových proteinů polyomaviru karcinomu Merkelových buněk v savčích buňkách. Tyto proteiny se svými sekvencemi výrazně liší od minoritních proteinů ostatních lidských polyomavirů i příbuzného myšího polyomaviru. Při jejich samostatné produkci v buňkách se ukázalo, že na rozdíl od proteinů VP2 a VP3 myšího polyomaviru nevykazují zřetelnou afinitu k membránám. Druhým cílem této práce byla příprava mutant myšího polyomaviru s delecemi v hydrofobních doménách proteinů VP2 a VP3, které by měly být zodpovědné za výše zmíněné membránové interakce. Tyto mutanty nebyly infekční, ale ztráta infektivity může souviset s celkovým ovlivněním produkce pozdních proteinů viru a nejen s funkcí těchto domén jako takových.
|
|
|
Experimental model systems to study small DNA viral infection
Bučková, Alžbeta ; Saláková, Martina (vedoucí práce) ; Horníková, Lenka (oponent)
Polyomavírus Merkelových buniek (MCPyV) a ľudský papilomavírus 16 (HPV 16) sú malé nádorové DNA vírusy z rodín Polyomaviridae a Papillomaviridae, ktoré predstavujú narastajúce riziko pre ľudí spojené s ich onkogénnym potenciálom. Po nakazení človeka sú HPV 16 a MCPyV schopné dlhodobo perzistovať väčšinou v podobe asymptomatickej infekcie, pričom je agresívny priebeh ochorení potlačovaný imunitným systémom hostiteľa. Integrácia týchto vírusov do hostiteľskej DNA spôsobuje transformáciu buniek vyúsťujúcu do zriedkavých no zhubných karcinómov kože a lézií epitelu pohlavného traktu, hlavy a nosohltanu, ktoré môžu vyústiť do malígnych nádorov. Ich mechanizmy úniku pred imunitným systémom a kompletné životné cykly, dodnes nie sú úplne známe, čo len podčiarkuje význam napredovania výskumu v tejto oblasti. Cieľom tejto bakalárskej práce je poskytnúť zrozumiteľný prehľad modelových systémov zameraných na štúdium MCPyV a HPV 16 in vitro aj in vivo. Kľúčové slová: Papilomavírusy, polyomavírusy, pseudopartikule, bunečné kultúry, zvieracie modely, ľudský papilomavírus 16, polyomavírus Merkelových buniek, HPV 16, MCPyV
|
|
|
Příprava expresních vektorů a virových mutant pro studium minoritních strukturních proteinů polyomavirů
Cibulka, Jakub ; Forstová, Jitka (vedoucí práce) ; Šroller, Vojtěch (oponent)
Polyomaviry jsou malé neobalené DNA viry infikující ptáky a savce, včetně člověka. Jejich kapsida je tvořena hlavním kapsidovým proteinem VP1 a dvěma minoritními kapsidovými proteiny VP2 a VP3. Důležitou funkcí minoritních proteinů je pravděpodobně zprostředkování dopravy virového genomu do jádra buňky, aby mohlo dojít k úspěšné replikaci viru. Proteiny VP2 a VP3 myšího polyomaviru a viru SV40 mají schopnost vázat a perforovat buněčné membrány a má se za to, že právě tato jejich vlastnost pomáhá dopravit virový genom do jádra. V rámci této práce byly připraveny plasmidy pro produkci a vizualizaci minoritních kapsidových proteinů polyomaviru karcinomu Merkelových buněk v savčích buňkách. Tyto proteiny se svými sekvencemi výrazně liší od minoritních proteinů ostatních lidských polyomavirů i příbuzného myšího polyomaviru. Při jejich samostatné produkci v buňkách se ukázalo, že na rozdíl od proteinů VP2 a VP3 myšího polyomaviru nevykazují zřetelnou afinitu k membránám. Druhým cílem této práce byla příprava mutant myšího polyomaviru s delecemi v hydrofobních doménách proteinů VP2 a VP3, které by měly být zodpovědné za výše zmíněné membránové interakce. Tyto mutanty nebyly infekční, ale ztráta infektivity může souviset s celkovým ovlivněním produkce pozdních proteinů viru a nejen s funkcí těchto domén jako takových.
|
|
|
Preparation of Monoclonal Antibodies Against VP2 Protein of Human Polyomaviruses
Vochyánová, Klára ; Drda Morávková, Alena (vedoucí práce) ; Růžičková, Šárka (oponent)
Cílem této diplomové práce bylo připravit dva proteinové antigeny a dvě monoklonální protilátky, založené na minoritním proteinu VP2 lidských polyomavirů BK viru a Polyomaviru karcinomu Merkelových buněk. Proběhla příprava monoklonální protilátky proti unikátní části proteinu VP2 BK viru (N-koncový epitop, který se nenachází u proteinu VP3). Buněčná linie produkující protilátku s touto specificitou nebyla zatím nikdy ustavena kvůli nízké imunogenicitě tohoto epitopu. Náš přístup byl z hlediska imunizace myší úspěšný, ale později v průběhu přípravy nastaly vážné problémy se stabilitou hybridomové linie. Dalším cílem této práce byla příprava monoklonální protilátky cílené na sekvenci proteinu VP2 Polyomaviru karcinomu Merkelových buněk. Imunizace myší a hybridomová fúze byly provedeny úspěšně. Po čtyřech kolech klonování za účelem přípravy ustaveného klonu bylo devět klonů vybráno k rozpěstování. Rozpěstování pravděpodobně vedlo ke snížení specificity protilátky a ke ztrátě produkce u většiny hybridomů. Jednou zopakované klonování by mělo vyústit v získání ustaveného klonu s dostatečnou produkcí. Příprava dvou proteinových antigenů byla provedena ve dvou expresních systémech. DNA kódující VP2 protein BK viru zkrácený na C-konci a fúzovaný s His-tagem byla klonována do vektoru vhodného pro expresi v...
|
|
|
Lidský polyomavirus izolovaný z karcinomu Merkelových buněk
Vochozková, Petra ; Šroller, Vojtěch (vedoucí práce) ; Španielová, Hana (oponent)
Lidské polyomaviry patří do rodiny Polyomaviridae. Do dnešní doby bylo objeveno pět lidských polyomavirů (BK, JC, KI, WU a MCV). První část práce se zabývá průběhem infekce polyomaviry. Tyto malé neobalené viry vnikají do hostitelské buňky receptorem zprostředkovanou endocytózou. Cestou přes ER se dostávají do jádra, kde se virus množí a exprimuje proteiny. Infekce se objevuje už v raném dětství a u zdravých jedinců zůstává virus skryt bez příznaků. Ovšem při oslabení imunitního systému je virus schopen reaktivace a u některých polyomavirů může být příčinou některých onemocnění. Druhá část práce je zaměřena přímo na MCV. Genom MCV byl před dvěma lety nalezen v karcinomu Merkelových buněk (MCC). MCV infikuje Merkelovy buňky a jeho DNA se integruje do genomu hostitelské buňky. MCV lze v části nádorů detekuje použitím metody PCR. Stejnou metodou se také v MCC našly virové sekvence kódující část velkého a malého T antigenu, ze kterých se v buňkách nádoru exprimuje významné množství onkoproteinů. V souvislosti s výskytem BK či JC virů v nádorech tyto faktory naznačují významnou roli MCV při vzniku nádoru. Studium může pomoci k objevení nových přístupů pro léčbu MCC a jiných biologicky podobných nádorů.
|
host ::
RSS.